Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.

16. 3. 2009

5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.

 

a)   Který rok je považován za konec starověku a proč?

   Za konec starověku se zpravidla označuje rok 476, tedy rok rozpadu západořímské říše. Středověké období v Evropě je výrazně poznamenáno nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. (Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli, smysl lidského života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako pouhou přípravu na život posmrtný na nebesích.)

   Křesťanstvím byla značně ovlivněna i středověká literatura. Postupně do ní pronikaly světské prvky a vznikaly i díla, v nichž se náboženské motivy pojímají humorně (např. starofrancouzský Román o Lišákovi).

   Rozvíjí se společenský řád zvaný feudalismus.

 

   Literatura v církevním prostředí

Bible    1) Starý zákon (Hebrejská - křesťanství začínají šířit Židé)

            2) Nový zákon (křesťanská část - ze života Ježíše Krista)

 

jazyk - latina

doba - konec 5. a počátek 9. stol. (raný středověk)

legendy - hl. hrdina - světec; ze žánrů dosáhly největšího rozmachu lyrické písně a modlitby; počátky náb. dramatu (vzniká v Vánočních a Velikonočních obrazů a živý betlém nebo smrt Ježíše)

 

Nový zákon - obsahuje čtyři evangelia (Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo), tj. vyprávění o Kristově životě, epištoly, tj. listy apoštolů věřícím a 3. částí Nového zákona je Apokalypsa = Zjevení sv. Jana - obsahuje poslední soud a popis konce světa.

Dále obsahuje žalmy a hymny.

 

b)   Hrdinská národní epika, hlavní rysy, vlastnosti hlavního hrdiny + příklad díla v jednotlivých zemích.

 

   Nejčastějšími náměty je oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře a jeho ctností, úcta k urozené ženě, povinnost ochraňovat slabší, šíření a obhajoba křesťanské víry. Autoři byli většinou anonymní. Hrdinská a rytířská epika volí jako svůj nejčastější žánr epos.

 

Španělsko - „Píseň o Cidovi“ - Cid je přezdívka, znamená pán rozdávající rány - legendární španělská postava, rytíř, bojoval proti Maurům.

                                                      Byl obviněn z údajné zpronevěry daně a králem vyhnán. Ve snaze očistit svou čest opouští rodinu a vyráží proti Maurům. Zaznamenává úspěchy a vrací se s velkým bohatstvím. Smíří se s králem, setká se s rodinou a provdá dcery, které si ale vezmou zlé muže. Otec muže porazí a dívky jsou svobodné a uzavřou sňatek s muži královského rodu.

 

Francie - „Píseň o Rolandovi“ -          oslavuje statečné činy rytíře Rolanda z družiny Karla Velikého.

                                                         Líčení bitvy mezi křesťanským vojskem Karla Velikého a mohamedánskými Saracény. Roland je těžce zraněn - modlí se k andělu Gabrielovi. Bůh seslal anděla Cherubína, sv. Michala a Gabriela, aby jeho duši odnesli do věčného ráje. Císař všechny se svým vojskem pomstí.

 

Německo - „Píseň o Nebelunzích“ - hl. postavou je princ Siegfried, epos pojednává o jeho životě a smrti. Siegfried je nezranitelný - matka ho vykoupala v dračí krvi, ale mezi lopatky mu padl lístek lípy a jediné místo, kde je zranitelný. Během svého života získá tři kouzelné předměty (poklad Nibelungů, meč, který ho činí neporazitelným a plášť, který ho činí neviditelným). Pomocí těchto předmětů získá princeznu Kriemhildu a ožení se s ní. Siegfried je lstí zabit při lovu. Hagen ukradne poklad Nibelungů a ukryje ho. Kriemhilda se znovu vdá a se svým synem a manželem se snaží získat poklad zpět a pomstít se. Kriemhilda ale umírá a tajemství pokladu si bere s sebou.

 

Rusko - „Slovo o tažení Igorově“ -          vypráví o vojenském tažení knížete Igora proti mongolským Polovcům, o jeho porážce, zajetí a útěku.

 

c)   Rytířská epika (= dvorský epos) + témata.

      Rytířské pojetí lásky v dvorské milostné lyrice + názvy básníků.

 

Rytířská epika

Postupně jsou historické národní příběhy nahrazeny smyšlenými.

Ústřední postavou je často rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých a žen apod.

Tématem byl např. bájný král Artuš nebo makedonský Alexandr Veliký.

 

Tristan a Izolda“ -       keltská pověst

                                    Bohatý muž Marco pověřuje svého synovce, aby mu přivedl zlatovlasou Izoldu. Tristan (synovec) a Izolda spolu na lodi vypijí nápoj lásky a beznadějně se do sebe zamilují. Tristan se jí pro svého strýce vzdá a oba jsou nešťastní. Tristan odchází ze země - láskou onemocní a vyšle svého přítele, aby mu Izoldu přivedl - Izolda se za ním vydá. S přítelem se dohodl že na lodi vztyčí vlajku (bílou pokud Izolda přijíždí a černou pokud ne). Tristanovi dělá společnost Izolda Běloruká, která ho miluje, ale on ji ne a  chce se pomstít. Tristan chodí každý den na útes, odkud je dobře vidět na moře. Později je ale už sláb a na útes nemůže. Izolda Běloruká se pomstí tím, že Tristanovi oznámí černou vlajku, i když je bílá. Tristan umírá, Izolda Zlatovlasá zemře žalem vedle něj. Izolda Běloruká lituje svého činu.

 

Dvorská milostná lyrika

 

- hluboký cit, láska k vyvolené paní, obdiv, úcta (rytířský kult ženy), často je láska neopětovaná, nešťastná, žena byla zpravidla vdaná.

 

autoři    - přednašeči, zpěváci

            - trubadúři nebo travéři (Francie)

            - minnesängři (Německo)

            - minsteři nebo minstrelové (Anglie)

            - žakéři, žertéři - původně pomocníci, předvaděči

 

forma   - pastorela - od slova pastýř a pastýřská milostná píseň

            - epistola - milostná psaní

            - album = svítáníčko - milostná báseň motivovaná loučením milenců za svítání

 

e)   Pojmy renesance a humanismus.

      Politické, hospodářské a společenské změny.

renesance         - znovuzrození, znovunarození

                     - významný novověký umělecký proud

                     - usiloval o myšlenkovou i formální obrodu antiky

                     - označuje celé historické období a umělecký směr

 

humanismus      - lidský

                        - vyjadřuje nový ideál vzdělávání, který na místo poznávání Boha staví poznávání člověka

                        - označuje určitý životní a vzdělanostní program, nezávislý na časovém určení

 

Jedná se o počátek 14 stol. (Itálie) až počátek 17. století.

 

      Toto období se vyznačuje přírodními a astronomickými objevy, zámořskými cestami a objevy nových zemí, rozvojem věd o člověku, vynálezem knihtisku, přechodem od feudalismu ke kapitalismu. Důraz klade na kult smyslů a rozumu (proti kultu víry), individualitu a sebevědomí a na všestrannost poznání.

      Rozvíjí se literatura v národních jazycích (místo latiny). V popředí stojí literatura nauková.

 

Kdo píše novely se světskými tématy a co je to rámcová próza?

 

Giovanni Boccaccio - „Dekameron            - sbírka sta novel

                                                                  - rámcová próza

                                                                  - sedm šlechticů a tři mladé ženy opouští Florencii nakaženou morem a na venkově si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů

                                                                  - cyklus - milostné, zpravidla veselé příběhy

                                                                  - proti hlásání církve o oslavě posmrtného života a oslava života pozemského

                                                                  - rysy renesance: světská témata (láska, nevěra), kritika společnosti, žena rovnocenná muži

 

novela - krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru

 

rámcová próza - děj je zasazen do jednoho prostředí

f)    Nové formy a kdo je psal?

 

Francesco Petrarca - „Sonety Lauře          - zpěvník

                                                                  - milostná poezie (štěstí, zklamání, radost, smutek, doufání, ...)

                                                                  - ren. rysy: opravdový prožitek a hl. myšlenka - láska bere člověku dech

 

sonet - znělka, 4 strofy, verše: 4+4+3+3, rým ABBA, ABBA, ABA, ABA

 

 

Francois Villon       - „Závěť“ = „Velký a malý testament

                                             - spor mezi vírou, pokorou, zbožností x touha po svobodě, nevázaný život

                                             - radost x zoufalství

                                             - ironie, vtip, výsměch x tragická vážnost

                                             - cynismus, pohrdání x touha po lásce, radosti, porozumění

                                             - autobiografické rysy; vzpomíná na dobu studií, lásky, na bídu

                              - „V srdci žal a v břichu hlad

                              - „Balada“ - pocit vykořeněnosti (nikam nepatří)

 

francouzská (villonská) balada - 4 sloky: 3 delší, poslední krátká; poslední sloka je posláním, je to shrnutí, závěr.

 

g)   Anglická renesance v dramatu.

      Rysy díla, typy dramat.

 

William Shakespeare

 

1) komedie

 

Sen noci svatojánské      - příběh s pohádkovými prvky se odehrává o kouzelné noci na sv. Jana

 

Zkrocení zlé ženy       - otec má 2 dcery; mladší by se ráda vdávala, ale otec rozhodne, že dokud se nevdá starší, nevdá se ani mladší. Starší Kateřina je hubatá a zlá, nakonec se vdá, její muž se k ní chová podobně, jako se chovala ona. Tím je Kateřina poučená a je vstřícná ke svému manželovi.

 

2) historické hry

 

- zpracovává anglickou historii, ale i z dějin antických a francouzských

 

Richard III.

Jindřich VI.

Julius Caesar

 

3) tragédie

Hamlet    - dánský kralevic Hamlet, jeho otec - dánský král, matka, strýc Claudius

                  - strýc zabil svého bratra (krále) - jed do ucha. Hned po jeho smrti nastoupil s královou ženou na trůn. Král se zjeví Hamletovi jako duch a řekne mu, že ho Claudius zabil. Hamlet nechá herce celý příběh (vraždu) zahrát, Claudia to vyděsí. Hamlet předstírá šílenství a omylem zabije otce své milé, Ofélie. Hamlet odejde z města, Ofélie zešílí a utopí se. Hamlet se později vrátí, ale nikdo ho tam nechce. Svede souboj s meči s Oféliiným bratrem. Špička meče je namočena v jedu, oba jsou ji zranění a umírají. Matka vypije otrávené víno. Závěr - všichni umírají.

                  a  rozpornost hrdiny, touha uskutečnit ideály x pocit povinnosti potrestat zlo a touha po činu, ale nerozhodnost

                  - úvahy o smyslu života, lidské existence, pochybnosti

                  „Jak vznešené dílo je člověk! Jak vznešený rozum! Jak omezený schopnostmi!“

 

Romeo a Julie      - o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)

                              - boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu

                              - jádrem příběhu je historická událost poč. 14. st. v Itálii ve Veroně

                              - dva znepřátelené rody Monteků a Kapuletů. Na plese se Romeo zamiluje do Julie. Navštíví ji (balkónová scéna) - slib lásky - mnich je tajně. Julie se má provdat za hraběte Parise - nechce. Romeo zabije v souboji Juliina bratrance Tibalta a utíká z města. Julie se domluví s mnichem, že bude předstírat smrt, vypije nápoj a napíše Romeovi vzkaz. Romeo ho ale nedostane a myslí si, že je Julie opravdu mrtvá a  vypije jed. Julie se probudí a vidí vedle sebe Romea mrtvého a probodne se jeho dýkou. Juliina matka umírá žalem. Oba rody uzavřou tzv. pochmurný mír.

 

Othello    - důstojník Jago nenávidí svého nadřízeného Othella. Jago narážkami vzbuzuje u Othella žárlivost. Othello mu uvěří a uškrtí Desdemonu (svou ženu). Jagova žena mu prozradí, že byla nevinná. Jago za to svou ženu zabije. Othello spáchá sebevraždu. Jago je souzen a umučen.

                  - drama žárlivosti

                  - příběh závistivce a žárlivce Jaga, který dokázal duši Othella natolik rozvrátit, že byl schopen i vraždit

 

Král Lear   - dvě dějové linie

                     - velmi složitý příběh

 

Macbeth     - skotský vůdce vyhraje bitvu a chce být králem. Tři čarodějky mu věští nesmrtelnost. Králem se stává Malcolm. Macbeth pozve krále na hostinu, zabije ho a vina padne na stráž. Macbeth vypadá jako hrdina a korunovace. Vidí ducha krále a strach, výčitky. Návrat prvorozeného syna Dankeho. Napadení hradu, vražda Macbetha. Převzetí moci, nastolení pořádku. Lady Macbethová zešílí a spáchá sebevraždu.

                     - reálný x nadpřirozený příběh

                     - touha po moci

 

Znaky shakespearovského dramatu

- neomezenost látky, času, místa

- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist ap.)

- postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)

- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)

- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických

- jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk

- vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví

- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš

 

h)   Miguel de Cervantes y Saavedra

 

- nikdy nebyl školně vzdělán

- byl otrokem v Alžíru, podařilo se mu sehnat výkupné a vrátit se do vlasti

 

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

- rytířský román, 2 díly

- hl. hrdina - chudý venkovský šlechtic (hidalgo = zeman), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) a touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)

x

zbrojnoš Sancho Panza - přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí. Význam: nejen satira na minulost ale i na nedostatky tehdejší společnosti

- v závěru před Donem Quijotem smeká i Sancho Panza

- vliv na Dyka, Vančuru aj.

 

 

                                               

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA