Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Národní obrození v českých zemích

16. 3. 2009

7. Národní obrození v českých zemích

a)   Zařazení do časových souvislostí.

      Projevy N.O.

      Fáze N.O., charakteristika.

      Co je to osvícenství a jak se projevuje.

 

      70. léta 18. st. - 20. léta 19. st. (- ve Francii 1789 - 93 - revoluce)

     

N.O. = společenské hnutí

      projevy:   1) osvobozenecký boj

                     2) uvědomění lidových a měšťanských vrstev

                     3) uvědomění v těžké jazykové situaci

                     4) snaha o samostatnost v kultuře i hospodářství

 

      podmínky pro vznik N.O. - rozpad feudalismu, osvícenství, racionalismus

 

Znaky osvícenství:

- navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu a reakce

- důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost

- sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty.

 

Projevy osvícenství u nás (významné pokrokové reformy uskutečnila Marie Terezie a její syn Josef II):

1773 -  zrušení jezuitského řádu

1781 -  vydání tolerančního patentu, který povoloval náboženskou svobodu, rovnoprávnost církví

1781 -  zrušení nevolnictví, čímž byla dána možnost selskému lidu svobodně se stěhovat do měst a dávat své děti na studie

 

záporné stránky josefinismu - germanizace, centralizace (vše bylo řízeno z Vídně)

kladné stránky josefinismu         - zrušení nevolnictví, příchod lidových vrstev do Čech a demokratický charakter N.O.

Periodizace N.O. - činnost tří tvůrčích generací:

1. fáze obranná    = defenzivní 

                           - 70. léta 18. st. - konec 18. st.

                           - snaha o vytvoření pevných pravidel českého jazyka a zachránit a obnovit ČJ, čelit germanizaci

                           - zájem o českou kulturu a dějiny; čeština pouze v náboženských spisech, v knížkách lidového čtení apod.

 

2. fáze ofenzivní      - poč. 19. st. - 20. léta 19. st.

                              - rozvoj slovní zásoby - odborný a básnický jazyk

                              - historismus - oslava husitství a veleslavínské doby

                              - slovanská vzájemnost

                              - nadšení a víra v budoucnost národa

 

3. fáze - vyvrcholení N.O.      - 30. - 50. léta 19. st.

                                                - doba mezi dvěma revolucemi 1830 a 1848 (odpor k útisku, absolutismu

 

b)   Přínos Josefa Dobrovského, dílo.

Josef Dobrovský    - narodil se v Maďarských Ďarmotech (1753 - 1829)

                              - studium teologie (kněz)

                              - vychovatel v šlechtických rodinách, později vědec

                              - studium dějin českého a slovanských jazyků a dějin literatury

                              - česky cítil, ale nepsal - psal latinsky a německy

     

      dílo:   1. historická svébytnost českého jazyka

               Dějiny české řeči a literatury           - německy (1792)

                                                                        - zachycuje souběžný vývoj ČJ a literatury

                                                                        - vážil si veleslavínské doby

 

               2. slovní zásoba - chtěl prokázat, že čeština má stejnou slovní zásobu jako ostatní jazyky - píše „Německo-český slovník“ - 2 díly

               3. gramatika

               Zevrubná mluvnice jazyka českého           - německy (1792)

                                                                                 - systém jazyka a jeho zákonitosti

 

               4. slavistika (- věda o slovanech)

               Základy jazyka staroslověnského“ (1822)

                                                                              - zakladatel slavistiky

                                                                              - zahrnuje historickou i jazykovou část

 

c)   Počátky českého divadla.

- převážně  německé; česky až od r. 1786 - Divadlo Bouda na Koňském trhu - po 3 letech zbořeno

- Divadlo v Kotcích - německé; občas se zde hrály české hry; byla zde uvedena první  česká hra „Kníže Honzík“ - hrána česky, ale německými herci

- Divadlo Nosticovo (dnes Stavovské) - německé divadlo, občas české hry

 

- herci měli podřízené postavení

- hrály zde především německé a anglické kočovné společnosti

- loutkové divadlo - české

 

hry - překlady

      - české původní hry zpravidla historické s vlasteneckým podtextem - Václav Thán

 

Václav Thán      (1765 - 1816)

      - divadelník

      - psal překlady i nová historická dramata

      - r. 1785 sestavil almanach básní

      - těžké finanční podmínky - končí u kočovné divadelní společnosti, o jeho konci není nic známo

      - dílo:   Vlasta a Šárka“ - dívčí válka

                  Břetislav a Jitka

 

d)   Josef Jungmann a jeho kulturní program.

      Josef Jungmann                                                       (1773 - 1847)

      - jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny

      - narodil se v Hudlicích i Berouna

      - působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

 

      dílo:   1. jazykověda

               shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka aSlovník česko-německý“ - 5dílný (120 000 slov)

               čerpal   - z literárních památek

                           - z řeči lidu

                           - z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny

                           - vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík ap.)

               = důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

               Vznik českého odborného názvosloví - vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd.

 

               stať „Rozmlouvání o jazyku českém          - proti poněmčování ve školách

                                                                                 - kulturní program generace                                          - obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. st.

 

               nový názor:    znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) x osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)

 

            Vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii.

 

            2. literární historie a teorie

            Slovesnost“ - učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia)

               Historie literatury české         - texty od Husa po současnost, přehledné dějiny

                                                               - přehledné dějiny české literatury (obraz bohatství české literatury)           

 

               3. básnická literatura

               1. česká romance „Oldřich a Božena

               4. překlady

               důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z angličtiny: John Milton - Ztracený ráj; z němčiny: Goethe - Heřman a Dorota; z ruštiny: Slovo o pluku Igorově           

 

      Posilování historického vědomí národa.         

František Palacký      (1798 - 1876)

      - zemský historiograf; jako politik - liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu

      organizátor:

      - založení Časopisu Společnosti

      - vlasteneckého muzea v Čechách

      - založení Matice české (vydávání českých knih)

      historik:

      - edice kronik Staří letopisové čeští (14. - 16. st.)

      Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě             

                                    - 5dílné; německy od r. 1836, česky od r. 1848

                                    - základní historické dílo do r. 1526

                                    - výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou

                                    - vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry)

                                    - inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

 

      Představitelé historické vědy.

Gelasius Dobner        (1719 - 1790)

      - psal latinsky a německy

      - zabýval se tzv. dějezpytem (dějepis)

      - kriticky zkoumá českou historii

      - odhalil nepřesnost Hájkovy Kroniky české

František Martin Pelcl        (1734 - 1801)

      - profesor českého jazyka na UK; psal česky

      - „Nová kronika česká“ - napsal jako reakci na Dobnera

     

Pavel Josef Šafařík       (1795 - 1861)

      - Slovák, psal česky

      1. zakladatel slovanské archeologie:

      pokračovatel Dobrovského v slavistice

      Slovanské starožitnosti        - nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě

     

      2. literární historik:

      Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích“ - německy

                           - Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva,             Češi součástí velkého celku.

 

      3. básník:

      sbírka „Tatranská múza s lýrou slovanskou

 

      4. literární teoretik:

      Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie            - požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

 

h)   Myšlenka slovanské vzájemnosti, ideál, poezie.

Jan Kollár      (1793 - 1852)

      - Slovák, evangelík

      - studoval teologii v Jeně (Německo) - zde nadšen pokrokovostí myšlenek, ale také pocítil nadřazenost německého nacionalismu (nacio = národ) nad slovanskými národy

      - zamilován do Vilemíny Schmidtové, přesto se vrací do vlasti, kde je jeho místo

      - pobyt v Praze, seznámený s Palackým a Šafaříkem

      - byl tedy ovlivněn        1) pobytem v Jeně

                                          2) láskou k Vilemíně

                                          - odraz v tvorbě      a) touha po svobodě národa

                                                                        b) pochopení slavnější slovanské minulosti

                                                                                                                x

                                                                                                  dnešní úpadek

                                                                        c) láska k Míně (dlouhé odloučení, zbožňování)

      Slávy dcera      - 1. vydání 1824, poslední verze 1852

                                 - milostný cit k Míně splývá s ideály vlastenectví

                                 - Bohyně Sláva (alegorie Slovanstva) si naříká nad součastným úpadkem Slovanů a byla stvořena její dcera Mína jako symbol slovanské budoucnosti, která má odčinit Slovanstvu utrpení. Zbožštěná Mína provází autora slovanskými zeměmi - slovanská minulost, slovanským peklem (nepřátelé Slovanů) i rájem (přátelé)

                                 - motiv putování - Dante, Komenský

                                 - myšlenka slovanské vzájemnosti = program sbližování Slovanských národů, odsouzení germanizace

                  - forma    - elegie (žalozpěv) nad slavnou minulostí Slovanstva + zpěv o slavné budoucnosti

                                 - členění do zpěvů a do jednotlivých znělek

                  - úvod - tzv. předzpěv

                  - alegorie

 

František Ladislav Čelakovský       (1799 - 1852)

      - narodil se ve Strakonicích

      - studoval FFUK v Praze; pro četbu Husovy Postily vyloučen ze studií, pokračoval v Rakousku, ale nedokončil a redaktor, vychovatel

      - z pražských novin propuštěn kvůli nepříznivé zmínce proti ruskému carovi - existenční problémy, nakonec profesor slavistiky v Bratislavě

      - stáří v Praze

 

      dílo:

      Čelakovský od mládí sbíral lidovou poezii, později začal tvořit její tzv. ohlasy

      Ohlas písní ruských   (1829)

                        - ovlivněn historickou událostí

                        - napsal rychle po vítězství Rusů proti Turecku a vkládá velké naděje v Rusko, které považuje za oporu všech Slovanů

                        - byl inspirován ruskými bylinami - respektuje jejich typické zvláštnosti a převládá epika (děj), jsou tam jejich hrdinové, např. Ilja Murovec; některé hrdiny si sám vymýšlí

                        - popisuje přírodu, objevují se zde rusizmy

                        - i básně lyrické (milostné, pracovní i rodinná témata)

 

      Ohlas písní ruských   (1839)

                        - vznikaly pomalu - 10 let

                        - vyjadřují ráz českého lidového života

                        - rozdíly od Ohlasů písní ruských:          1) nemá hrdinské písně

                        2) převažuje lyrika, satira, výsměch, např. vrchnosti

Pocestný - lehkost lidové písně; pointa - jednou všichni zemřou

Vrchní z Kozlova

Toman a lesní panna - Tomanova milá si vezme jiného, Toman zemře

 

g)   Význam Rukopisu královédvorského a zelenohorského.

Rukopisné padělky:

- zkratka RKZ

- rukopis královédvorský byl „nalezen“ r. 1817 ve Dvoře Králové

- rukopis zelenohorský, který byl zaslán Národnímu muzeu r. 1818, byl „nalezen“ na Zelené hoře u Nepomuku, hlásí se do 10. st.

 

Význam:

1) chtěli dokázat starobylost naší kultury

2) autoři chtěli posílit národní sebevědomí

3) přesto, že jsou to padělky, jsou to cenná díla 1. pol. 19. st.

4) inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa

 

Pravděpodobní autoři podvrhů:

Václav Hanka   - knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník

Josef Linda    - novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům)

 

      RKZ jsou zlomky básnických skladeb vzniklé v 2. desetiletí 19. st. a vydávané za zbytky rozsáhlých staročeských děl. Rukopis královédvorský byl r. 1817 údajně objeven Václavem Hankou ve Dvoře Králové a označen za památku 13. st. Rukopis zelenohorský byl následujícího roku anonymně poslán do Národního muzea jako nález na Zelené Hoře u Nepomuku a podle písma a jazyka měl představovat dílo z 9.a 10. st.

      Těžiště obou památek je v epických zpěvech, Rukopis královédvorský mimoto obsahuje i básně lyrické a lyrickoepické. Oba rukopisy usilují o to, aby vyvolaly atmosféru dávné české minulosti a aby přestavily sílu, vyspělost a morální hodnoty starobylé české společnosti. Ovlivnily uměleckou tvorbu celého 19. st. Spory o pravost obou rukopisů se vedou dodnes.

 

h)   Erben a Tyl jako pokračovatelé N.O.

Karel Jaromír Erben      (1811 - 1870)

      - narodil se v Podkrkonoší v písmácké rodině

      - vystudoval gymnázium v Hradci Králové, filozofii a práva v Praze

      - přítel Palackého, současník i protichůdce Máchy (blízké otázky, ale odlišné odpovědi)

      - vědec: český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský)

      - novinář: Pražské noviny

      - sběratel: lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského), českých národních písní: „Prostonárodní české písně a říkadla“ a pohádek: „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“, např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska

 

      Kytice z pověstí národních  - obsahuje 13 balad

                        - motivy balad:     1) motivy pohádkové - Vodník, Polednice, Zlatý Kolovrat, Vrba - nadpřirozené bytosti, kouzelné předměty, nadpřirozené děje, triáda, kontrast

                                                   2) motivy pověstí a obyčejů - Štědrý večer, Poklad, Polednice, Kytice (etymologická pověst - pověst o vzniku slova), Věštkyně

                                                   3) motiv trestu a viny - Dceřina  kletba, Svatební košile, Polednice, Štědrý večer, Vodník, Zlatý kolovrat, Poklad, Holoubek, Lilie, Záhořovo lože

 

      Erben je přesvědčen, že každý je podřízen vyššímu zákonu (poloha obecně mravní, křesťanská, zákon přírodní) - porušení zákona a trest; jeho odvrácení - např. modlitby.

 

                           Svatební košile

                           - příčina tragédie - rouhání hlavní hrdinky, prosí pannu Marii, ať jí vrátí milého z vojny, překročila hranici mezi životem a smrtí

                           - proč byla zachráněna - modlitba, uvědomila si své chyby

                           - pohádkové rysy - dobro vítězí nad zlem, hrdinka fyzicky podléhá, ale mravně vítězí, triáda

                           - romantické prostředí - hluboká noc, kostel, hřbitov

 

Josef Kajetán Tyl      (1808 - 1856)

      - narodil se v Kutné Hoře

      - tvůrce českého realistického dramatu

      - novinář a redaktor: Květy, Sedlské noviny

      - organizátor českého společenského života; bály besedy, recitace

      - herec, dramatik, povídkář (hrál i v kočovných společnostech)

 

      povídky:

   Rozervanec      - posměšně kritizuje Máchu (znal ho) - časem na toto dílo reagoval K.H. Borovský, který Tyla kritizuje a hodnotí posměšně v povídce „Poslední Čech“

 

   historické povídky:

   Dekret Kutnohorský“ - týká se UK a  doba Václava IV.

   Rozita Ruthardová

 

   drama:

   1) drama ze současnosti:

   Paličova dcera     - kritika společnosti

                                 - dcera, která trestá dítě za hříchy svých rodičů

   Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

                           - mapuje pražské prostředí na počátku 19. st.

                           - část textu je v němčině

                           - píseň „Kde domov můj“ - zpívá ji slepý houslista  Mareš, hudbu složil František Škroup

 

      2) dramata historická:

      Jan Hus“, „Kutnohorští havíři

      historie má dobovou platnost

      volání po svobodě a češství   x   němectví a individualismu

 

      3) dramata pohádková:

      Strakonický dudák

- hl. hrdinou je Švanda Dudách - Jihočech - miluje Dorotku a chce si ji vzít, ale rodiče jim brání - muzikant prý nedokáže uživit rodinu a vydává se do světa

- jeho matka Rosana - nadpřirozená bytost - očaruje mu dudy a všude slaví úspěch

- cestuje s ním prospěchář Vocílka, kterému jde jen o jeho peníze a prospěch. Když se Švanda dostane do nesnází, Vocílka zmizí.

- Švanda se zalíbí Zulice - princezna z nějaké země

- Dorotka spolu s Kalafunou vyrazí do světa, aby ho přivedli zpět - naleznou ho v paláci - Švanda je jako vyměněný a nezastane se jí

- Švanda Zuliku odmítne a jde do vězení a pomůže mu matka a vrací se zpět a Dorotka neodpouští a na truc jde hrát na popravčí vršek a obtěžují ho tu duchové a zachrání ho Dorotka a Švanda zahodí dudy a Vocílka si je vezme, ale nic z toho nemá, protože ztratily svou kouzelnou moc

 

1. efekt - šťastná láska zvítězila

2. efekt - všude dobře, doma nejlíp a prosazování vlastenectví

rysy romantismu - láska, romantické kontrasty, nadpřirozené bytosti, romantické prostředí, fiktivní země

rysy realismu     - sociální situace, peníze určují vztahy mezi lidmi

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA